ISO 15118 Plug & Charge versus RFID karty: Který způsob ověření zvítězí v roce 2026?

ISO 15118 a RFID řeší související, ale odlišné části autentizace při nabíjení elektromobilů. ISO 15118 může kompatibilnímu vozidlu a nabíjecímu bodu umožnit výměnu smluvních autentizačních údajů prostřednictvím nabíjecího kabelu. Při použití RFID může čtečka předat identifikační údaj, který backend pro správu nabíjení dokáže přiřadit k zákazníkovi, řidiči, vozidlu nebo pravidlům vozového parku. Ani jedna metoda neodstraňuje potřebu té druhé ve všech případech použití.

Co předpisy EU skutečně vyžadují

ISO 15118 definuje komunikaci mezi elektromobilem a nabíjecím zařízením. Nasazení Plug and Charge využívá certifikáty a podpůrné backendové služby, aby kompatibilní vozidlo mohlo po připojení ověřit nabíjecí smlouvu. Toto fungování závisí na kompatibilních implementacích ve vozidle a nabíječce, zajištění certifikátů, podpoře smluv a obchodních ujednáních zúčastněných stran.

Od 8. ledna 2026 vyžaduje pozměněná technická příloha nařízení AFIR, aby veřejně přístupné nabíjecí body AC a DC pro lehká a těžká elektrická vozidla instalované nebo renovované od tohoto data splňovaly pro účely interoperability alespoň části 1 až 5 normy EN ISO 15118 (včetně EN ISO 15118-2:2016). Nejde o pravidlo, podle kterého musí každá veřejná nabíječka aktivovat Plug and Charge. Volitelné funkce zůstávají volitelné a komerční služba Plug and Charge nadále vyžaduje certifikační a backendový ekosystém, který nabíjecí bod obklopuje.

Kde RFID stále vítězí

Autentizace pomocí RFID nemizí. V několika situacích může být samostatný fyzický identifikační prostředek nadále přínosný.

U vozidel firemního vozového parku je často nutné přiřadit nabíjení konkrétnímu řidiči nebo nákladovému středisku. Smlouva Plug and Charge uložená ve vozidle obvykle identifikuje nabíjecí smlouvu daného vozidla, zatímco kartu lze přiřadit řidiči nebo provozní jednotce. Samotné přiřazení však nezajistí přesné výkaznictví; backend musí uchovávat vazbu mezi identifikátorem a uživatelem a podle potřeby ji kombinovat s údaji o nabíjecí relaci, vozidle, poloze a příslušných pravidlech.

Provozovatelé autopůjčoven a služeb sdílení aut mohou také upřednostnit dočasný identifikační prostředek, pokud smlouva vozidla zůstává pod kontrolou správce vozového parku. To, zda zákazník zaplatí přímo, nebo mu provozovatel vozového parku nabíjecí relaci přeúčtuje, závisí na podobě služby a obchodní dohodě.

Starší elektromobily vyrobené před rozšířením normy ISO 15118 – včetně mnoha vozidel, která jsou stále v záruce a v aktivním provozu – funkcí Plug & Charge nedisponují. Jejich řidiči budou alternativní metody autentizace potřebovat ještě řadu let.

Hybridní přístup: Podpora obou technologií

Provozovatelé inteligentních nabíjecích sítí zavádějí systémy podporující obě metody autentizace. Stanice podporují Plug & Charge pro kompatibilní vozidla a zároveň zachovávají čtečky RFID pro uživatele firemních vozových parků, starší vozidla a přístup hostů. Tento hybridní přístup maximalizuje dostupnost, aniž by uživatele nutil využívat jedinou metodu autentizace.

Náročnost implementace závisí na konkrétním místě a hardwaru. Hardware čteček, firmware, podporu OCPP, zavádění identifikačních prostředků do systému, certifikační služby, platební systémy a pravidla backendu je nutné otestovat společně. Zachování RFID vedle ISO 15118 může rozšířit možnosti přístupu, provozovatelé by si však měli ověřit náklady a interoperabilitu u svých dodavatelů nabíječek a backendu.

Bezpečnostní aspekty

Tyto metody mají odlišné bezpečnostní modely. Plug and Charge spoléhá na infrastrukturu veřejných klíčů, certifikáty a implementace, které zajišťují jejich vydávání, ukládání, ověřování a odvolávání. Jeho bezpečnost proto závisí na více faktorech než jen na výměně údajů prostřednictvím nabíjecího kabelu.

Bezpečnost RFID závisí na čipu a na tom, co čtečka a backend ověřují. Mnoho nabíjecích sítí provádí autorizaci pouze na základě UID karty; u některých typů identifikačních prostředků lze tento identifikátor zkopírovat a takový postup by neměl být popisován jako rovnocenný autentizaci při bezkontaktní platbě. Identifikační karty pracující na frekvenci 13,56 MHz s autentizací pomocí AES mohou podporovat vzájemnou autentizaci a chráněná aplikační data. Tato opatření však pomáhají pouze tehdy, pokud je čtečka, správa klíčů a backend skutečně využívají.

Samostatný fyzický identifikační prostředek může přidat další požadavek na jeho držení, ale přináší také vlastní rizika ztráty, sdílení a odvolání platnosti. Provozovatelé by měli volit bezpečnostní opatření podle svého modelu hrozeb, místo aby předpokládali, že je některá metoda ve všech nasazeních ze své podstaty bezpečnější.

Jak zvolit správné řešení pro vaši síť

Pokud provozujete veřejně přístupné nabíjecí stanice v EU, nejprve určete, která platební, datová a technická ustanovení nařízení AFIR se vztahují na jednotlivé nabíjecí body. Nepovažujte „podporu ISO 15118“ a „aktivovanou komerční službu Plug and Charge“ za totožný požadavek při nákupu. Zachování RFID může nadále sloužit provozovatelům vozových parků, autopůjčovnám, smluvním zákazníkům a řidičům vozidel bez kompatibilní podpory Plug and Charge.

U soukromých nebo firemních nabíjecích instalací, na které se povinnosti pro veřejné nabíjení nevztahují, vyhodnoťte svou uživatelskou základnu. Zaměstnanecké parkovací garáže sloužící firemním vozovým parkům těží z toho, že RFID umožňuje přiřadit nabíjení konkrétním uživatelům. Maloobchodní provozovny usilující o maximální pohodlí zákazníků mohou upřednostnit Plug & Charge s RFID jako záložním řešením.

Namísto spoléhání na jedinou metodu mohou provozovatelé otestovat vícevrstvé řešení s vozidly, nabíječkami, roamingovými partnery a fakturačními postupy, které skutečně podporují.

Potřebujete pomoci s implementací nabíjecích řešení podporujících obě metody autentizace? Kontaktujte nás a seznamte se s RFID kartami, které doplní vaši infrastrukturu Plug & Charge.